WEBCLOUD.CZ | DOMENA.CZ

Svět hostingu - Vše o hostingu na jednom místě | Kontakt na redakci

E-learning v praxi

18.09.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Absolvování kurzů přes internet si lidé nejčastěji spojují s výukou jazyků nebo s počítačovými znalostmi. Ostatně, výukové programy byly vždy populárním odvětvím softwarového průmyslu, ale teprve s příchodem internetu nastal ten správný rozmach. Zvláště v posledním roce došlo k velkým pokrokům a dnes už můžeme s klidem tvrdit, že přes internet lze předat téměř jakékoliv znalosti i dovednosti.

Školení přes internet přitom vůbec nemusí být nudné a strohé, často je plně interaktivní, animované a ozvučené, což se nejlépe uplatňuje právě při výuce jazyků. V některých případech se lze setkat například i s tím, že součástí kurzu je rébus, hra nebo možnost zaznamenávat zvukový záznam mluvy a automaticky jej odesílat živému lektorovi, který nahrávky poslouchá a případně radí nebo hodnotí.

Výjimkou už nejsou ani kurzy, které jsou dostupné zcela zdarma. Například v rámci serveru Lidé.cz se můžete zdarma učit angličtinu, němčinu, španělštinu, francouzštinu, italštinu a ruštinu. Nejde přitom o žádné krátké kurzy, každý z nich trvá 200 až 400 hodin a už je spustilo více než 200 tisíc zájemců.

Populární a potřebná jsou také školení v používání softwaru, a to od operačního systému přes kancelářské aplikace až po různé specializované programy. V této oblasti u nás už mnoho let kraluje škola Gopas a v rámci výuky práce s počítačem patří její e-learningové kurzy k nejvyhledávanějším.

Výuka přes internet přinesla nové možnosti, například studovat z pohodlí domova zahraniční školu, a to i v celkem řemeslně náročných oborech. Dobrým příkladem může být vyhlášená americká škola animace AnimationMentor.com. Jde o drahé studium a k jeho dokončení zdaleka nestačí jen platit školné. Výuka teorie je doplněna celou sadou praktických úkolů a student je navíc v pravidelném kontaktu se zkušenými tvůrci, kteří tři semestry posuzují jeho práci a pomáhají mu stát se zručným animátorem.

Jednoznačně nejčastěji narazíte na online školení v

Hrozba Googlu

14.08.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Vyhledávač Google není potřeba představovat, každému se jistě vybaví bílá stránka s veselým logem a řádkem pro vyhledávání. Převážná většina uživatelů zná ale Google právě jen jako nástroj pro vyhledávání a ne každý tuší, co všechno se vlastně skrývá pod názvem jedné z nejmocnějších společností světa.

Z původního záměru založit dobrý vyhledávač vyrostl během deseti let mediální kolos, který ovládá a provozuje největší část světového internetu. Většina uživatelů má Google nastavený jako svou domovskou výchozí stránku, což je samo o sobě mocným nástrojem. Google má navíc tu výhodu, že umí vyhledávat také ve speciálním obsahu, například v e-shopech, blozích, TV programech, knihách, školních pracích apod. Kromě toho dokáže Google prohledávat i osobní počítače (Google Desktop) a lokální sítě (Google Mini). Společnost také například uzavřela smlouvu se společností Dell o instalování Google Desktop a Toolbar do nově vyráběných PC.

Právě výsledky vyhledávání poskytují Googlu hlavní zdroj obživy – reklamní prostor pro placené odkazy (AdWords & AdSense), který generuje mnohamiliardové roční tržby. Především díky příjmům ze svého reklamnímu systému a štědrým investicím může Google realizovat další zajímavé projekty, které odhalí svůj komerční potenciál teprve v budoucnu. Mezi ně v každém ohledu patří populární Google Earth a Google Maps s velmi podrobně zmapovaným povrchem země, zpravodajský server Google News či služba Translate pro automatizované překládání stránek napříč různými jazyky (včetně češtiny). Vedle toho Google provozuje freemailovou službu GMail a systém Google Talk pro instant messaging a internetovou telefonii.

Google si samozřejmě nechce nechat ujet vlak ani v dalších populárních službách na internetu, což dokázal například akvizicí YouTube za 1,65 miliardy dolarů a stal se tak hlavním globálním úložištěm streamovaného videa. Do této kategorie patří i Blogger, systém pro snadnou správu blogů, který se u nás zatím příliš neusadil, ale ve světě patří k nejpoužívanějším. Mezi další megalomanské projekty patří i Google Books, který skenuje, archivuje a prohledává knihy, u kterých to autorský zákon dovoluje. Nyní přicházejí na řadu i české knihy.

To, že je Google miláčkem médií i investorů, mu dodává odvahu netajit se světovládnými ambicemi a vrhat se do stále nových oborů. Silnou pozici si tak vydobyl i na poli on-line kancelářských nástrojů se svými službami Docs, Spreadsheets, Calendar apod., uváděných pod souhrnným názvem Google Apps. Ani tím však sny Googlu nekončí. Ve svém portfoliu má i on-line editor a fotoalbum Picasa, aplikaci SketchUp pro 3D modelování, VideoPlayer nebo WebAccelerator, přičemž vše zatím poskytuje zdarma.

Google ale pracuje i na tom, aby se stal v budoucnu největším doménovým registrátorem, poskytovatelem hostingu a redakčního systému v jednom balíčku. Provoz veškerých služeb Googlu je samozřejmě extrémně náročný na serverovou infrastrukturu, ale kdo jiný se může pochlubit globálním rozmístěním více než milionu serverů?

Zároveň Google slaví úspěchy i se svým vlastním webovým prohlížečem Chrome a operačním systémem Android. Aktuálně diskutovaným tématem je dokonce připravovaný webový OS pro osobní počítače, založený na prohlížeči Chrome. V případě, že by se tyto platformy prosadily na úkor ostatních systémů, znamenalo by to nevídané soustředění moci v rukou jediné společnosti.

V budoucnu tedy může hrozit nebezpečí, že se společnost dostane do rukou jiného subjektu, který pak může jejím prostřednictvím výrazně ovlivňovat celý svět, a to bez přehánění. Google je bez nejmenších pochyb nejmocnější internetovou společností na světě a její vliv nespočívá jen ve vyhledávání, ale především v serverové infrastruktuře, obrovském reklamním prostoru a službách, které provozuje.

]]>

Co je CMS

14.08.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Doslovně bychom mohli Content Management System přeložit jako „systém pro správu obsahu“. V našich končinách je také poměrně běžné označení „redakční systém“ nebo „publikační systém“. CMS dovoluje uživateli poměrně snadno a jednoduše vytvářet a prezentovat pohledné a dynamické webové aplikace, a to bez nutnosti umět programovat.

CMS se nejčastěji nasazuje při tvorbě webových prezentací vyžadujících velmi častou aktualizaci. V těchto případech se uplatní především jednoduché administrační rozhraní, které zpravidla každé CMS obsahuje a které dovoluje online úpravy webové prezentace i několika uživatelům najednou s různými právy. Redakční systém lze ale využít i při tvorbě na první pohled jednoduchých a statických prezentací, kdy lze využít především velkých možností úpravy vzhledu pomocí tzv. „templates“ neboli šablon vzhledu. Velice rychle tak můžeme jednoduše vytvořit poutavou prezentaci obsahující profesionální design i s animacemi.

Další z velkých předností těchto systémů je jejich modularita. Téměř všechny dnes používané a vyvíjené CMS pracují s tzv. systémem „plugin“, které dále rozšiřují a upravují funkcionalitu a možnosti těchto systémů. Chcete-li kupříkladu, aby uživatelé vašich webových stránek měli možnost komentovat vydávané články, není nic snazšího, než si z internetu stáhnout a poté nainstalovat (pomocí několika kliknutí v administračním rozhraní) potřebný modul / plugin, který tuto funkci doplní.

Stejně jako vše ve světě IT, dají se i systémy CMS dělit do kategorií, které postupem času vznikly.

Jednotlivé typy se liší zejména hlavním účelem jejich nasazení:

Enterprise CMS – hlavní sféra nasazení především na firemních intranetech jako nástroj pro sdílení informací a třídění obsahu. Jako zástupce můžeme jmenovat Microsoft Sharepoint.

Web CMS – pravděpodobně nejrozšířenější typ určený pro širokou veřejnost ke snadné tvorbě a publikování na webu. V této oblasti je nabídka CMS opravdu rozsáhlá. Lze si vybrat z nabídky jak placených, tak i volně dostupných systémů. Jednotlivé společnosti zabývající se tvorbou webů na zakázku mají zpravidla každá svůj vlastní CMS, který vyvíjí a nabízejí v různých modifikací svým zákazníkům. Ze zástupců volně dostupných CMS vyjmenujme například systémy Joomla, Drupal, nebo DotNetNuke.

Document management system (DMS) – slouží především ke správě dokumentů a sdílení dat v rámci intranetu. Lze zde najít přesahy ze dvou výše jmenovaných typů.

Při troše snahy a pátrání bychom našli i další odnože CMS (Media content management system, Mobile CMS atd.). Jejich přesné definice jsou však často velmi sporné a mnohdy se funkčně navzájem překrývají.

]]>

Činnost ÚOOÚ

14.08.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Listina základních práv a svobod zaručuje každému z nás právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do našeho soukromého a osobního života. To se týká také neoprávněného shromažďování, zveřejňování a jiné zneužívání osobních údajů. S narůstajícím počtem případů porušování těchto práv vznikla i potřeba samostatného státního úřadu, který by tyto případy řešil a nastavil jasná pravidla. Tímto úřadem je od roku 2000 právě Úřad pro ochranu osobních údajů.

Tato instituce dohlíží na dodržování zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů, vede registr povolených zpracování, přijímá podněty občanů na porušení zákona a v neposlední řadě poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů. V praxi to znamená, že úřad vede seznam společností, které se registrovaly k možnosti zpracovávat osobní údaje občanů, můžete si tak kdykoliv ověřit, zda společnost, které svěřujete své údaje, je může přijmout.

Zároveň úřad prověřuje, zda a jak společnosti a osoby, jejichž počínání kdokoliv oznámí, dodržují zákonem stanovené povinnosti při zpracování osobních údajů (zákazníků, zaměstnanců, partnerů atd.) a při šíření obchodních sdělení. ÚOOÚ také řeší předávání osobních údajů do zahraničí, v případě tzv. třetích zemí je dokonce nutné sepsat žádost o povolení k předání osobních údajů a projít povolovacím řízením.

Užitečným pomocníkem může být sekce Judikatura na webu úřadu www.uoou.cz, kde lze najít rozhodnutí soudů, a to jak českých, tak i zahraničních (Evropského soudního dvora nebo Evropského soudu pro lidská práva, ale i některých národních soudů), která se týkají sporů kolem osobních údajů.

Jednou z nejzajímavějších aktivit je určitě program „Pro mládež“, kterým je série zajímavých článků a příkladů z praxe věnovaných moderním technologiím a problematice soukromí spolu s výkladem práv. Odkazy na tyto články najdete na webu úřadu a určitě si je nenechte ujít. Dozvíte se celou řadu zajímavých informací o biometrice, RFID čipech, kamerových systémech, sociálních sítích či využívání DNA.

Na závěr nabízíme ještě několik vybraných rad, které ÚOOÚ doporučuje dětským uživatelům k on-line ochraně jejich osobních údajů.

- Bez svolení rodičů bych neměl(a) poskytovat osobní informace, jako například adresu, telefonní číslo, telefonní číslo a adresu pracoviště rodičů, ani adresu školy, kam chodím.

- Nikdy bych si neměl(a) domlouvat schůzku s někým, s kým jsem již předtím komunikoval(a) „on-line“ (e-mail, internetový „chat“ apod.), aniž bych se o tom předtím poradil(a) s rodiči.

- Neznámým osobám nebudu nikdy posílat svou fotografii ani jiné věci, aniž jsem si o tom předtím promluvil(a) se svými rodiči.

- Nebudu odpovídat na žádné vzkazy a dotazy pochybné povahy či na takové, které ve mně vyvolávají nepříjemné pocity.

]]>

Loučení s disketou

14.08.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

S médiem nazývaným disketa (v angličtině „floppy disc“) se nejspíš setkala většina čtenářů Světa hostingu. Čtvrt století plnily diskety pulty obchodů s počítačovou technikou a spotřební elektronikou a přežily dlouhou řadu generací počítačů, od sálových až k osobním. Podařilo se jim to díky mnoha do té doby nevídaným vlastnostem, které přesvědčily výrobce napříč celým trhem, aby toto médium podporovali.

Disketa byla na svou dobu stabilním a především skladným médiem, které se dalo snadno přenášet, posílat, archivovat a mnohokrát přepisovat. Hlavní a zlomovou předností bylo rozdělení diskety na stopy a sektory – to umožnilo rozkouskovat data do prázdných míst na disku a v první řadě je pak rychle nacházet a číst, což byla v době magnetických pásků a kotoučů doslova revoluce. V podstatě to umožnilo příchod skutečných operačních systémů i na malé domácí počítače a zlatý věk disket mohl začít!

První diskety byly určeny ještě pro sálové počítače, poskytovaly prostor 80 kB a měřily v průměru 20 cm (8“). Do domácností se dostala až další generace disket s označením 5,25“. Mechaniky k těmto disketám byly sice zpočátku dražší než celý osmibitový počítač a u nás za železnou oponou navíc jen těžko k sehnání, přínos pro práci i hraní byl ale zásadní.

V roce 1984 přišla společnost SONY s disketou formátu 3,5“ a kapacitou 360 kB (později 720 kB a nakonec 1,44 kB), které už nemohlo nic zabránit stát se během několika let králem na trhu s datovými nosiči. Tyto diskety si rychle získávaly další fanoušky díky zavedení ochrany proti otěru, možnosti uzamknutí proti zápisu a zvyšující se kapacitě. Disketová mechanika 3,5“ se tak stala nedílnou součástí osobních počítačů jako Amiga, Atari ST a pomohla hladkému přechodu na platformu PC, kde se stala výchozím a nepostradatelným datovým nosičem.

Až do poloviny devadesátých let prožívaly diskety svůj zlatý věk, kdy se jich z výrobních linek valily miliony kusů a kdo měl tehdy počítač, neobešel se zásobníku s disketami, ať už s originálními aplikacemi, pirátským softwarem nebo osobními daty. Diskety formátu 3,5“ se tím staly nedílnou součástí své doby a zůstaly nám jako memento až dodnes.

Vznikl například i zcela nový fenomén, tzv. diskmagy, předchůdci dnešních internetových zpravodajů a oborových webů. Rodily se převážně v oborech kolem informačních technologií a šlo o elektronické magazíny, publikované v pravidelných intervalech a distribuované výhradně na disketách, často i s bonusovým obsahem.

Diskety byly také téměř univerzálním bootovacím médiem pro počítače napříč všemi systémy a platformami, objevily se jako nosiče strategických informací v mnoha románech, filmech i hrách a nejednou byla přenášená data otázkou života a smrti. I proto se disketa v průběhu let zapsala do podvědomí všech lidí (nejen počítačových uživatelů) jako symbol ukládání dat a slouží dnes coby univerzální ikona pro příkaz Uložit (Save) téměř v každé aplikaci.

Nebylo ale snadné držet krok s potřebou rychle rostoucího objemu dat, objevila se proto celá řada dalších nosičů s ambicí nahradit stávající diskety formátu 3,5“. Částečně se uchytily formáty SuperDisc s kapacitou 120 MB a 240 MB a u nás hlavně IOmega ZIP s obsahem 100 MB, 250 MB a později i 750 MB. Skutečným nástupcem disket se ale žádný z nich nestal. Namísto toho se začaly jako lavina šířit formáty CD, později DVD a smrtelnou ránu pak floppy diskům uštědřily USB flash paměti. Při dnešních cenách stojí 1 MB prostoru na disketě v přepočtu 7 Kč, což je v porovnání se současnými nosiči zhruba tisíckrát dražší.

Diskety dnes proto nacházejí uplatnění jen ve velmi specifických oblastech a podmínkách, zvláště tam, kde se z různých důvodů používá postarší počítačové vybavení. Hlavními odběrateli tak dosud byly především státní instituce, úřady, školy a stále více také archiváři, kteří se nějakým způsobem zajímají o historii softwaru a hardwaru

Z dnešního pohledu není sporu o tom, že diskety byly nedílnou součástí vývoje informačních technologií a staly se pro všechny účastníky symbolem, který v grafice i popkultuře přetrvá ještě celá desetiletí. Jisté ale je, že následující generace už bude znát diskety jen z muzea.

]]>

DoS/DDoS

17.07.09autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Útoky DoS a DDoS probíhají v praxi většinou tak, že provoz na síti je zaplaven množstvím náhodných dat, je narušeno konfigurační nastavení a cílový server je extrémně vytížený. Výsledkem bývá v lepším případě nedostupná služba či web, v horším případě pak zhroucení služby, pád operačního systému a nutný restart serveru, případně i obnovení nastavení.

Zatímco útok typu DoS provádí útočník z jediného počítače, u distribuovaného DoS útoku je do akce zapojeno více počítačů (ať už o tom jejich uživatelé vědí nebo ne). Útočník si nejprve vybírá server, síť nebo službu, kterou chce z nějakého důvodu vyřadit z provozu a svou roli hraje i zranitelnost daného serveru, tedy slabá či nechráněná místa systému.

K provedení útoku slouží specializovaná aplikace, tzv. exploit, šířený vždy pouze v podobě zdrojového kódu v jazyku C, případně Python nebo Perl. Tyto exploity existují hlavně pro napadání linuxových serverů, ale výjimkou nejsou ani windowsové. Někdy stačí k úspěšnému útoku jediný paket a jindy jsou potřeba velké koordinované záplavy paketů z mnoha počítačů.

Tyto počítače, označované jako zombies, byly předtím infikovány a ovládnuty právě pro potřebu útoku. Posíláním příkazů těmto zombies mohou hackeři přes skryté komunikační kanály ovládat rozsáhlé koordinované útoky. Protože útok pochází od velkého množství počítačů rozmístěných po celé síti, není možné útočníka snadno odhalit a izolovat.

Někteří bezpečnostní IT odborníci odhadují, že až třetina domácích uživatelů dává svůj počítač k dispozici útočníkům. Provozovatelé serverů a sítí se těmto typům útoků mohou bránit několika sadami nástrojů, z nichž stojí za to zmínit alespoň Tribe Flood Network a Stacheldracht.

]]>

Page 4 of 8« First...23456...Last »
© 2017 Svět hostingu - vše o hostingu a doménách