WEBCLOUD.CZ | DOMENA.CZ

Svět hostingu - Vše o hostingu na jednom místě | Kontakt na redakci

Domény RU a US ve slevě

22.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Jak na spor o doménu

19.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Doménové spory v České republice se nejčastěji vztahují k CZ doménám a zčásti i k doménám EU. V oblasti CZ domén proběhly od roku 2000 už stovky soudních sporů, nejčastěji vedených velkými společnostmi proti doménovým spekulantům. Zákon v takových případech stojí zpravidla na straně těch, kdo mohou svůj nárok na doménu prokázat registrovanou ochrannou známkou nebo svým vlastním jménem.

Dostanete-li se někdy do situace, kdy se budete chystat obvinit někoho z neoprávněného držení domény, dobře si to rozmyslete. Náklady na takové řízení nejsou malé a výsledek je dost nejistý. Například většina případů, kdy držitel přišel o doménu a viděl v tom cizí zavinění, nedopadla podle očekávání žalující strany. Nelze se tedy domoci práva v případě, že daná doména došla až do stádia expirace (například vinou neaktuálních kontaktních údajů) a dostala se zpět do veřejné nabídky, kde ji může kdokoliv ihned zaregistrovat pro své potřeby. Stejně tak řada společností podcenila registraci své domény a přišla o ni jen proto, že ji zaměstnanec registroval na sebe a ne na svého zaměstnavatele.

Nejčastěji se doménové spory rozhořely mezi držitelem dané domény a někým, kdo si na ni později nárokoval právo. Dostanete-li se někdy do podobné situace, poradí vám dokument „Pravidla alternativního řešení sporů“ na webu sdružení CZ.NIC. Tento dokument obsahuje ustanovení o řešení sporů o užívání doménového jména a tzv. rozhodčí veřejnou nabídku, jejíž ustanovení by mělo přispět k rychlejšímu řešení sporů o doménová jména v doméně CZ.

V žádném případě ale nemá smysl obracet se se svým požadavkem na registrátora domény. Z Pravidel alternativního řešení sporů vyplývá, že třetí osoba, která se domnívá, že registrací konkrétního doménového jména byla dotčena její práva, může řešit tento spor buď prostřednictvím obecného soudu nebo Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Na webu CZ.NIC je k dispozici také přehled soudních rozhodnutí od roku 2000 až dosud a lze si stáhnout i archiv těchto rozhodnutí. Jména účastníků a domén jsou z pochopitelných důvodů vynechána.

Držitel .CZ domény může v krajním případě obvinit a žalovat i samotné sdružení CZ.NIC. Tyto

spory, týkají-li se domén registrovaných držitelem, jsou řešeny také Rozhodčím soudem. Velmi podobným způsobem a na stejném místě se řeší i spory o domény .EU. Dochází k nim v případech, kdy je registrovaná doména identická nebo matoucím způsobem podobná jiné doméně, na níž již existuje přednostní právo či v případech, kdy držitel domény o ni nemá legitimní zájem nebo ji používá ve špatné víře.

V takovém případě nemá smysl stěžovat si organizaci EURid, registrace .EU domény je napadnutelná pouze soudní cestou. Mnoho sporů je rozhodováno pomocí procedury Alternativního řešení sporu (ADR) podle nařízení Evropské komise č. 874/2004. Řízení ADR není rozhodováno běžnou soudní cestou, proto by mělo být rychlejší, levnější a pohodlnější než tradiční řízení. Alternativní řešení sporů (ADR) k doménám .EU jsou také zajišťována Rozhodčím soudem ČR se sídlem v Praze a rozhodnutí arbitrážního soudu jsou právně závazná, pokud se prohraná strana neodvolá u obecného soudu. Průměrná doba trvání procesu ADR bývá čtyři měsíce od zahájení sporu.

Alternativní řešení sporů se liší od běžných soudní sporů především tím, že rozhodnutí činí rozhodci namísto soudců, přičemž rozhodci jsou vybráni z odborníků na otázky duševního vlastnictví z celé Evropy. Další odlišností je to, že celý spor probíhá online a korespondenci si všechny strany vyměňují elektronickou poštou. Spory jsou navíc obvykle vedeny v jazyce držitele doménového jména, ale mohou být podány v každém oficiálním jazyce EU. Zajímají-li vás výsledky všech dosud skončených případů v řízení ADR, jsou zveřejňovány na webu organizace EURid na adrese http://www.adr.eu/adr/decisions/.

V souvislosti s doménami je vždy nejjistější využít služeb odborníka, který vám pomůže s registrací a správou domén a poradí v případě, že dojde ke sporům.

]]>

Hrozba kybernetické války

19.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Začalo to v devadesátých letech drobnými útoky skupin hackerů, elektronickou špionáží a přesvědčovací informační válkou. Čím více však státy propojily své fungování s internetovou infrastrukturou, tím více se staly zranitelné vůči velkým organizovaným skupinám odborníků. Armády světových mocností proto zahrnuly do svých strategií zcela nové zbraně s cílem ochromit v případě potřeby hlavní obchodní tepny, získat či zničit důležitá vládní data, narušit bezpečnost státu a v horších případech i narušit síťovou infrastrukturu země.

Kybernetickým útočníkům zatím nahrává fakt, že jejich útoky nejsou definovány jako přímý vojenský nebo teroristický útok, tzn. nevztahuje se na ně Článek 5 Severoatlantické smlouvy (bude-li napaden jeden nebo více členských států, tento útok bude považován za napadení všech). NATO už přislíbilo změny a napadení internetové infrastruktury by tak mělo být brzy zahrnuto mezi válečné akty.

Podle studie Virtual Criminology Report společnosti McAfee probíhají už dva roky celosvětové závody v kybernetickém zbrojení a použitelné zbraně má nyní k dispozici především pět států – USA, Rusko, Čína, Izrael a Francie. Přitom ani zdaleka nejde jen o obranné zbraně. Všichni považují za nejdůležitější schopnost oplatit případný útok, proto se zaměřují hlavně na možnost napadnout cizí infrastrukturu, především elektrorozvodné sítě, vodovodní systémy, finanční sektor, dopravu a telekomunikace.

Poprvé se hrozba kybernetické války projevila v roce 1999, kdy čínští hackeři napadli tři americké vládní weby v reakci na nešťastnou událost, kdy bombardéry NATO během války v Jugoslávii svrhly omylem bomby na čínskou ambasádu v Bělehradě. Dnes má Lidová osvobozenecká armáda pravděpodobně nejnebezpečnější kybernetickou armádu světa a podle vyšetřování stojí například za útoky proti vládním serverům Německa, Velké Británie i proti Pentagonu.

V posledních letech však útočilo kyberneticky především Rusko. Poprvé proti hustě internetizovanému Estonsku krátce poté, kdy byl z Tallinnu odstraněn kontroverzní památník věnovaný Rudé armádě. Rusko samozřejmě obvinění popřelo a prohlašovalo, že tyto útoky z IP adres ruských vládních úřadů byly jen něčí snahou poškodit Rusko. V následujících letech se pak odehrály stejné útoky proti Gruzii, Litvě, Ukrajině a dalším státům, s nimiž má Rusko nevyřízené účty. Nejnověji jsou ruští hackeři podezřelí z krádeže e-mailové korespondence mezi vědci, kteří studovali globální změny klimatu.

Většinu těchto útoků však nelze s jistotou přisoudit vládám daných států a proto zatím zůstávají bez rázných odpovědí, což napadené státy nenesou dobře, zvláště pak USA. V rámci Amerických vzdušných sil proto vznikla vojenská jednotka zvaná Oddíl kyberprostoru. Jak se tehdy americké úřady nechaly slyšet, záměrem je, aby vznikl nový oddíl, který bude stát po boku Velitelství letectva pro vesmír a Velitelství bojového letectva. V roce 2002 informoval Washington Post o tom, že prezident George Bush podepsal tajnou směrnici, která ustanovovala pokyny, kdy a jak by Spojené státy mohly napadnout systémy zahraničních vlád.

Teprve až v prosinci 2009 proběhla schůzka na půdě OSN mezi představiteli armád USA a Ruska, na které se snažili dojednat pravidla, kterými by se řídily války v kyberprostoru. Američané a Rusové sice doposud nebyli schopní se shodnout, ale už jen fakt, že se sešli, se dá považovat za úspěch. Doposud totiž Rusko odmítalo o kyberválce byť jen mluvit. Podle ruské strany by bylo nejlepší, kdyby se oba největší hráči domluvili a uzavřeli dohodu, která by kybernetickou válku nějak vymezila. Dohoda by měla připomínat podobné mezinárodní smlouvy, které se týkají chemických, jaderných a biologických zbraní. Války by tedy měly být povolené, ale bez dopadu na civilní sektor.

Důraz je teď kladen hlavně na nové techniky, které by zdokonalily vystopování pravých útočníků a eliminovaly tak možná nedorozumění mezi státy. Odhalit kybernetického útočníka chráněného vládou je totiž stále ještě velice složité, ne-li nemožné, protože internetová síť je velice zranitelná vůči nejrůznějším útokům a obsahuje celou řadu problematických míst i technologií.

Boj o internet se stává bojem o strategický zdroj a kybernetické válce se pravděpodobně nevyhneme. V takové válce nebude rozhodujícím kritériem počet vojáků a půjde v ní hlavně o to, aby zpravodajské služby nezjistily zdroj útoku nebo aby zde přinejmenším zůstal stín pochybnosti.

]]>

Činnost OSA

19.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Na úvod jen stručně o tom, co je OSA. Jde o občanské sdružení Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, založené v roce 1919, které dnes zastupuje více než 5800 skladatelů, textařů, hudebních nakladatelů a dědiců autorských práv a přes milion zahraničních autorů (na základě recipročních smluv s partnerskými organizacemi v zahraničí).

OSA dnes vykonává tzv. kolektivní správu autorských práv k téměř 300 tisícům hudebních děl a zhudebněným textům. Její činností je tedy především udělování souhlasu k užití děl, výběr a výplaty autorských odměn autorům, dědicům a hudebním nakladatelům. Nezastupuje však všechny hudební autory, neboť každý má právo volby, zda si bude práva spravovat sám nebo je přenechá ke správě OSA.

OSA tedy usnadňuje získat oprávnění k použití hudebního díla, aniž byste museli kontaktovat přímo autora, dědice nebo jiné osoby, která je pověřena výkonem autorských práv a za to vybírá autorskou odměnu, kterou pak zčásti rozpočítá mezi autory a zčásti pokryje své provozní náklady. Souhlas k užití hudebního díla získáte uzavřením licenční smlouvy s OSA a uhrazením autorské odměny podle sazebníku.

V prostředí internetu, na který se zaměříme především, existují čtyři způsoby užití hudebních děl, pro které je třeba žádat souhlas OSA:

1. Provozování rozhlasového nebo televizního vysílání prostřednictvím sítě internet

a) simultcasting – současný, úplný, nezměněný přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, který zajišťuje provozovatel původního vysílání

b) původní webcasting – vysílání původního rozhlasového nebo televizního programu prostřednictvím sítě internet

2. Zpřístupňování děl prostřednictvím sítě internet, mobilních nebo jiných sítí – umožnění poslechu ukázek nebo celých děl bez možnosti stažení

3. Užití hudebních děl jako podkresu k webovým prezentacím – užití děl jako podkresu k internetovým stránkám nebo jejich částí šířených v síti internet a obdobných sítích.

4. Stahování hudebních / zvukových rozmnoženin

a) vyzváněcí melodie a ostatní služby pro mobilní telefony

b) stahování zvukových rozmnoženin děl z repertoáru OSA pro osobní potřebu do paměti počítače nebo jiných zařízení (prodej hudby)

c) stahování děl z repertoáru OSA jako součást jiných děl prostřednictvím mobilních a jiných sítí – (např. počítačové hry, filmy apod.)

Chcete-li zjistit, jestli konkrétní dílo patří do repertoáru OSA, je nejlepší kontaktovat přímo oddělení zahraniční nebo domácí dokumentace. Seznam českých autorů a nakladatelů zastupovaných OSA najdete na této adrese: http://www.osa.cz/zastupovani.php

OSA však není jediným kolektivním správcem pro autorská díla a v některém z příštích pokračování se blíže podíváme na další z nich.

Kontaktní údaje:

OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s.,

Čs. armády 20

160 56 Praha 6

Tel: 220 315 111

Fax: 220 343 073

]]>

Skartování dat

19.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments

Případů, kdy je nutné skartovat data, je celá řada. Nejčastěji jde o odstraňování dat z počítačů a disků, které se chystáte předat nebo odprodat někomu dalšímu, na druhém místě je pak likvidace datových médií (CD/DVD apod.). Hlavním důvodem skartování dat je vždy jejich citlivější povaha, kvůli které by se neměly dostat do cizích rukou. Nejvíce se proto na skartování dat dohlíží ve firmách a ve vyšších sférách státní správy.

Podívejme se tedy na to, proč smazaná data nejsou smazaná a na úvod si jen ve stručnosti popišme pojem datové zbytkovosti (remanence). Jde o zůstatek po smazání dat, která byla jen běžně smazána. V takovém případě jsou sektory na disku, kde byla data uložena, pouze označeny jako prázdné, ačkoliv data na disku stále ještě jsou. Děje se tak proto, že je mnohem rychlejší pouze odstranit soubor z adresáře na disku a označit pár sektorů jako prázdných, než navíc několikrát přepisovat celou oblast náhodnými daty.

Ve skutečnosti tedy nikdy nevíme jistě, jak dlouho a v jaké podobě se zbytková data na disku udrží. Systém je může přemazat vzápětí, ale stejně tak mohou být čitelná ještě dlouho potom. Je tedy jasné, že není třeba dělat si starosti se soubory, které nikoho neohrožují. Chystáte-li se však zlikvidovat skutečně citlivá data, je třeba postupovat profesionálně.

Zformátování ani nové rozdělení disku nijak negarantuje smazání původních dat. Disk se jen tváří jako prázdný, zůstalo v něm však mnoho z původních záznamů. Dokonce i obsah několikrát zformátovaného disku lze v laboratorních podmínkách a s náležitým vynaložením prostředků zrekonstruovat.

Nejspolehlivější řešení nabízejí speciální aplikace, tzv. „shreddery“, založené na metodě přepisování. Určená oblast na disku se přepíše jinými, obvykle náhodnými daty. Pro domácí použití bohatě stačí jedno přepsání, u přísně tajných dokumentů lze využít až 35-ti násobný přepis. Zkrátka, čím více přepisů, tím bezpečnější smazání. Shreddery často umí mazat také historii v internetových prohlížečích, cookies, dočasné soubory a další.

Složitější je to u serverů, kde je někdy nutné přepisovat terabytové disky či data uložená v RAID polích nebo na více discích. Stejně tak je třeba dávat pozor na swapový soubor, který musí být před přepisováním deaktivován.

Úplně jiná oblast je pak skartování datových nosičů. Jejich pouhé vyhození mezi odpadky by bylo krajně riskantní. Stejně tak zpravidla není možné zlikvidovat dané médium ručně a důstojně, aniž by nevznikl nepořádek. Rozhodně se například nevyplácí rozlomit CD nebo DVD v ruce!

U všech magnetických médií je nejideálnější použít tzv. „degaussing“ neboli odmagnetování. Špičkové degaussery používané například v armádách jsou certifikované a odzkoušené a dá se na ně zcela spolehnout.

Pro ostatní média, jako jsou DVD, CD, diskety a jim podobné nosiče, se používají speciální skartovací přístroje. Na první pohled často vypadají jako běžně používané skartovačky papírových dokumentů, dokáží však rozchroupat plastová média na malé kousky. Nahrazují tak kutilské likvidování nosičů prostřednictvím mikrovlnné trouby či acetonu.

Až budete příště vyhazovat nebo prodávat počítač, vzpomeňte si na důležitá data, která mohou být na disku. Stejně tak buďte opatrní i na média, která vyhazujete do odpadků – je levnější pořídit skartovačku než nechat uniknout citlivé údaje!

]]>

Posledních 10 % volných IP adres!

16.02.10autor: adminrubrika: Archív komentáře: View Comments
Page 10 of 13« First...89101112...Last »
© 2017 Svět hostingu - vše o hostingu a doménách